Dnes vám nabízíme exkluzivní rozhovor s Eiffel 65, ve kterém nám poví něco víc o sobě.
Jak bude vypadat vaše čtvrté album? Najdeme tam skladby ve stylu „euro-pop“ anebo to bude překvapení? Můžete nám o tom něco říct?
EIFFEL: Tohle album vyžaduje víc času než ty předcházející a proto je také obtížnější a zajímavější na něm dělat.
Je to takový mix naší hudební minulosti a naší představy o budoucím zvuku.
A nakonec: bude to, jako když vidíte někoho, koho znáte, v nových šatech.
Tento rok začal velkým překvapením: Gabry Ponte opustil skupinu. Ovlivnilo toto odloučení práci na čtvrtém albu? Není to zvláštní pracovat bez něj?
EIFFEL: Není to tak zvláštní, protože jeho hlavní náplní práce ve studiu bylo většinou spíš mixování některých našich tanečních písní než skládání.
Bude nějaké Eiffel 65 tour? Chtěli byste se vrátit do Španělska?
EIFFEL: Ano, samozřejmě.
Po vydání nových singlů, videí a alba a po propagaci se budeme stoprocentně soustředit na naše živé vystoupení. Velice rádi se vrátíme také do Španělska.
Chlapi, věříte, že taneční hudba prochází krizí, jak mnozí tvrdí?
EIFFEL: Jestli myslíš italo-dance, pak bychom spíš měli mluvit o nové éře než krizi.
Je důležité říct, že Italo-dance je forma taneční hudby, takže obecně řečeno, taneční hudba nemůže vlastně procházet krizí, protože je těžké určit čas, kdy svět přestal tančit, a my pochybujeme, že se to někdy stane.
Taneční hudba musí pravidelně měnit náladu a svoji dráhu tak, aby se nestala nudnou.
Takže jestli chcete tančit, vždycky je tu místo s tou správnou muzikou, na kterou můžete tančit.
Jaký máte názor na stahování hudby? Myslíte si, že je to způsob, jak zpřístupnit vaši hudbu většímu množství lidí, kteří nemají možnost koupit si vaše alba?
EIFFEL: Stahování je rostoucí realita a je to určitě jiskra do nové dimenze.
Je to jako řeka ... když plavete proti proudu, pravděpodobně se po čase utopíte, ale když se necháte unášet proudem, dřív nebo později doplavete k oceánu.
Internet je velká zbraň! My mu věříme.
Na Mauryho a Jeffreyho: Jak jste se rozhodli být součástí hudebního průmyslu? Vždycky jste věděli, že chcete být část tohoto světa?
MAURY: Co se týče mě, radši budu mluvit o tom, jak jsem se rozhodl stát hudebníkem, producentem a částí skupiny místo toho, abych byl částí hudebního průmyslu.
Na klavír jsem začal hrát v pěti letech a o šest měsíců později jsem hrál na jevišti poprvé před publikem.
V 16ti jsem vydal svoji první nahrávku.
Můžu říct, že poprvé, kdy jsem se rozhodl stát se hudebníkem bylo, když se mě matka zeptala, jestli chci chodit na klavír. A potom jsem vždycky chtěl žít jako umělec, dělat hudbu a hrát ji na jevišti před publikem.
Jeffrey: O hudebním průmyslu si myslím totéž, nekončící vášeň pro hudbu je jediná věc, která mě tlačí, abych dal všechno do toho, abych se hudbou nemusel živit. Poprvé jsem stál na pódiu, když jsem měl rok a půl a nikdy jsem nepřestal snít o tom, že to budu dělat.
Vzpomenete si na nějakou anekdotu nebo vtipnou situaci, kterou jste zažili se svými fanoušky: na koncertě, na chatu jako je Fansuniverse (kde jsem chatoval s vámi oběma několikrát) nebo někde jinde?
EIFFEL: Tohle není lehká otázka, protože o tomhle bychom mohli vyprávět hodiny a hodiny... Je jich strašně moc ...
Vyjdou současně s albem také nějaká videa? Poslední video, které si pamatuji, bylo Viaggia insieme a me a to bylo vydáno už dávno.
EIFFEL: Rozhodně! Určitě chceme udělat video ke každému singlu, který vyjde.
Kdybyste se měli rozhodnout a jestli můžete, který Eiffel song je váš oblíbený, nebo který vám přináší největší vzpomínky?
MAURY: Moje oblíbená je „Too much of heaven“. Největší vzpomínky: „Blue“ samozřejmě
Prosím, zeptej se mě znova, až vydáme nové album ...
Jeffrey: „Blue“ s sebou samozřejmě nese spoustu vzpomínek, které jsou nepřekonatelné, ale „Too much of heaven“ je má oblíbená.
Jaké hudební styly a skupiny posloucháte, když jste doma?
MAURY: Další dobrá otázka! Mám velkou hudební sbírku a kupuji si stovky cédéček každý rok...
Hudbu na poslech si vybírám podle toho, jak se chci cítit nebo co chci vědět.
2 příklady:
Včera ráno jsem vybral „Riot on an empty street“, poslední album „The king of convenience“ jako dobré probuzení.
Teď poslouchám „Terrestre“, nové album Subsonica, za prvé protože jsou to přátelé a za druhé protože jsem zvědavý a chci porozumět produkčním detailům.
Jeffrey: Mimo nevymazatelnou lásku k Depeche Mode a U2 mám také velkou sbírku cédéček. Poslouchám téměř všechny druhy hudby a vždycky hledám něco, co zasáhne ten správný bod a nastartuje moji kreativitu. Poslední dvě alba, která jsem poslouchal, byla: Nine Inch Nails a Planet Funk.
Jakou radu byste dali těm, kteří chtějí začít kariéru v hudebním odvětví, jako producent, zpěvák nebo hudebník?
EIFFEL: Předtím, než se budeme bavit o kariéře, pojďme se bavit o pravé vášni:
Opravdu miluješ svou hudbu více než sebe sama?
Opravdu umíš hrát na nástroje?
Opravdu si myslíš, že jsi nebo budeš velký zpěvák?
Opravdu věříš, že je tvá hudba dobrá a odlišná od toho, co obvykle posloucháš?
Opravdu máš něco, co chceš sdělit zbytku světa?
Jestliže jsi na většinu otázek odpověděl ano, pravděpodobně nepotřebuješ žádnou speciální radu ... jen dělej, co děláš ;)