Bez dvou dní po dvou letech jsem se vypravil na Gabryho Ponte, a to na vídeňskou diskotéku Schatzi kousek od Vídně dne 29. 11. 2008. Cesta byla tentokrát skoro bez problémů, protože jsme se dopravili autem. Jen jsme chvíli bloudili kolem diskotéky, než jsme se dostali přímo k ní. Kolem silnice taky byly malé dřevěné cedule avizující právě akci s Gabrym.
Když jsme dorazili, nechali jsme si všechny věci v autě, a tak jsme museli asi sto metrů přebíhat v mrazu a ještě pak chvíli stát ve frontě před diskotékou. Vstup byl zdarma. Uvnitř jsme prošli takovou vstupní halou, kde byly i záchody, a dostali jsme se až přímo k parketu, kolem něhož byly bary – a právě nad jedním z nich bylo i místo pro DJe. No a prostor diskotéky od DJe dělil bar i z druhé strany nahoře. Kolem dokola nad parketem ze všech stran bylo horní patro, kde byly taky bary, dalo se tam sedět a koukat dolů. Celkově to tam vypadalo hodně luxusně, u nás jsem nic podobného neviděl. A právě ta luxusnost se pak odrážela i na návštěvnících – 99 % holek vypadajících jako barbínky z katalogu :).
Protože jsme na místo dorazili už někdy kolem desáté hodiny a měli ještě minimálně dvě hodiny čas než přijde Gabry, koupili jsme si piva, cena byla dost sympatická: 0,33 l za 2,90 €. No aspoň jsem si lámavou angličtinou popovídal s barmankou. Taky jsem si došel jednou na záchod. Ty byly v oné již zmiňované hale u vstupu, a tam bylo nahromaděných snad úplně nejvíc lidí a všichni tam kouřili. Takže jsem byl rád, když jsem se s pálením očí dostal na záchod (klimatizace nic moc).
Přesně o půl jedné se Gabry objevil na scéně, tak jsme udělali pár fotek a vydali se na parket, který byl narvaný asi tak prvních 10 minut, potom se to vyprázdnilo a zůstali tam jen ti nejvíc ožralí rakušáci. Když jsem se čas od čase podíval kolem, většina jich stála v horním patře nebo na schodech – a se strnulým výrazem pokuřovali a nepřítomně sledovali. Již zmíněná barmanka nám udělala i pár fotek Gabryho zblízka. Taky mi pak anglicky říkala, že je Gabry mnohem lepší jak Gigi a že to umí víc rozjet.
Gabry hrál jako vždy perfektně, až na jeden přechod, který se mu nepovedl, ale to se přeci stává i těm nejlepším :). Zde je kompletní playlist:
Když kolem čtvrt na 3 Gabry skončil, spěchali jsme za ním nahoru, abychom se s ním vyfotili. Na to, že když Gabry hrál, nikoho moc nezajímal, tam teď byla solidní tlačenice. Naštěstí jsme chytli dobrá místa. Vyfotil jsem se s Gabrym a podepsal se mi na tu jeho podpisovou kartičku. Pak jsem tam jaksi zůstal, protože se z té tlačenice nešlo dostat pryč. Nějaká holka mi tam pořád říkala něco německy, ale já se jí snažil anglicky vysvětlit, že jí nerozumím. Ona na mě ale znovu německy, tak jsem jí řekl: „Musíš česky, ty krávo, nerozumím ti!“ Ale ona si tam pořád žvatlala něco německy. Mé gestikulaci, kterou jsem jí chtěl naznačit, že jí uhnu, pokud chce projít, taky neporozumněla. Holt komu není zhůry dáno…
Potom, co se i ostatní z naší české výpravy vyfotili s českou vlajkou s Gabrym, jsme se pomalu vydali k východu. Ještě jsme to vzali přes parket, kolem oné zmiňované barmanky. Vyfotili jsme se tam s ní a já s ní i krátce anglicky podebatoval. Prý zná Brno a její škola s nějakou školou tady dělá výměnné pobyty.
Po východu z diskotéky nás znovu čekalo oněch 100 metrů zimou, v autě to s teplotou po celém večeru, kdy bylo zaparkované v zimě, nebylo o moc lepší. Když jsme si to metli po Brněnské ulici směrem od Vídně, uviděl jsem zase u silnice tu malou dřevěnou ceduli… No tak jsem si ji vzal domů na památku :).